Výhody použití nerezových ocelí

Nerezová ocel se dobře čistí

Velmi snadno se zbavuje nečistot  např. vodou, párou, mechanickým drhnutím. Nerezová ocel zůstává desítky let stále jako nová při minimální údržbě.

Nerezová ocel je pevná

Nerezové zábradlí, nádrže, kuchyňské  nádobí a dřezy jsou odolné proti poničení nárazem, pádemu a proti povrchovému opotřebení.

Nerezová ocel je dekorativní

Díky svému estetickému vzhledu a snadné zpracovatelnosti se používá na mnoha výrobcích ve zdravotnictví, v potravinářství i v domácnosti a architektuře. K dispozici je mnoho druhů povrchů (lesklé, matné, broušené)

Nerezové oceli

Vlastnosti a použití nerezových ocelí

Nerezová ocel (nerez,  nerezavějící ocel, antikoro, korozivzdorná ocel) je vysocelegovaná  ocel s vysokou odolností vůči korozi. Korozní odolnost je založena na schopnosti pasivace povrchu železa. Pasivní vrstva se při porušení sama obnovuje.  

pasivní vrstva 

Povrch nerezové oceli reaguje stejně jako uhlíkové oceli s kyslíkem a vytvářejí vrstvu oxidu. U uhlíkové oceli reaguje kyslík s přítomnými atomy železa a tvoří porézní povrch, který umožňuje pokračování reakce - koroze. To může vést až k úplnému zreznutí výrobku. U nerezové oceli reaguje kyslík s atomy chromu v oceli. Atomy chromu a kyslíku vytvářejí vrstvu oxidu chromitého, která zabrání pokračování reakce. Tato vrstva oxidu je z důvodu své malé reaktivity vůči okolnímu prostředí označována jako pasivní vrstva. Trvanlivost pasivní vrstvy závisí  na složení legované oceli.

Pasivity lze dosáhnout již při obsahu nad 10 % chromu, při kterém se na povrchu vytvoří vrstva oxidu chromitého.

Pasivní vrstva je základ toho, že nerezová  ocel nevyžaduje žádnou další  ochranu proti korozi a i po desítkách let může vypadat stále stejně jako nová.

I přesto, že je pasivita korozivzdorných ocelí vůči  korozi dosažena v mnoha prostředích, můžeme se setkat ve specifických prostředích se vznikem různých místních druhů koroze. S korozí  štěrbinovou, bodovou, mezikrystalovou a s korozním praskáním. Proto se kromě chrómu používají i další prvky, které zvyšují korozní odolnost pro daný typ koroze.
Nerezové oceli lze rozdělit podle chemického složení a struktury do tří hlavních skupin:

• austenitické
• martenzitické
• feritické

  a na přechodové skupiny feriticko-austenitické, martenziticko-austenitické a poloferitické oceli.
I když nerezové oceli obsahují vysoké množství legovacích prvků, 12 -30 % chromu, až 30 % niklu nebo do 24 % manganu a dalších, vždy se jedná o slitinu uhlíku s železem, to je ocel.
Nerezová ocel se používá v potravinářském, energetickém i chemickém průmyslu, ve stavebnictví   i v architektuře.
I když se ocel nazývá  nerezovou neznamená to, že nepodléhá korozi. Za běžných podmínek při působení atmosféry či vody se s korozí lze setkat jen velmi výjimečně. Při působení agresivního chemického prostředí se lze setkat s korozí nerezových ocelí.

Povrchy a povrchové úpravy nerezových ocelí

Standardní povrch z výroby

Podle tepelného zpracování jsou nejčastější dva povrchy.
První povrch vzniká při tváření za tepla, je označen jako 1D a je vzledově kovově matný.
Druhý povrch vniká při tváření za studena je pololesklý a nejčastěji je označován jako povrch 2B.
Vzhledově ho můžeme popsat jako kovově matně lesklý.

Kartáčování a broušení

Pomocí vhodných přípravků a mechanických nástrojů dosáhneme  kartáčováním (používají se jemné fíbrové kartáče) nebo broušením (brusné pásy nebo kotouče) snadno požadovaného vzhledu aniž bychom snížili korozní odolnost . Při broušení musíme dbát na to, aby nedošlo k přehřátí povrchu nad 200°C a tím k zabarvení povrchu oxidačním povlakem.. Vzhled je matný a jemně hrubší podle drsnosti použitého abrasiva či kartáčů. Tento povrch se značí jako brus, satin nebo kartáč.
Kotouče použité k broušení musí být určeny k použítí pouze na nerezové oceli, aby nedošlo ke kontaminaci povrchu nerezové oceli částeškami železa!

Leštění

Některé druhy nerezových ocelí lze snadno mechanicky leštit do lesku. Leštění se provádí leštícími pastami a filcovými či látkovými kotouči. K leštění je nutné vynaložit mnohem více energie, než je tomu u jiných materiálů. Při leštění je nutné postupovat tak, aby nedošlo k nadměrnému přehřátí leštěného materiálu. Teplota nad 200°C by způsobila narušení pasivní vrstvy nerezi z důvodu mírné oxidace. Na leštící kotouč nesmí být vyvýjen příliš vysoky tlak, aby nedošlo k místnímu přehřátí povrchu.

Lesklé žíhání

Označuje se jako povrch 2R nebo BA. Tento povrch vniká tepelným zpracováním - žíháním ve výrobním podniku do velmi vysokého lesku. Vzhledově ho přirovnáme k lesklosti zrcadla.

Moření

Mořícími přípravky se odstraní slabá povrchová vrstva. K moření se používají směsi kyselin fluorovodíkové a dusičné. Moření je prováděno proto aby se odstranila vrstva chudá na chrom (náběhová barva po svařování nebo jiné tepelné upravě). Náběhová barva  signalizuje poškozený povrch, který je nutné obnovit právě mořením. Vzhled nerezové oceli po moření je matně kovově šedivý.
Moření se provádí nanesením mořící  pasty, gelu  nebo roztoku na poškozený povrch. Mořící látka se na povrchu (nejčastěji sváru) nechá působit od 15 minut až do 2 hodin. Poté je potřeba mořidlo z povrchu opláchnot vodou.

Pasivace povrchu

Povrch nerez ocelí se v podstatě pasivuje (obnovuje) sám. Po některých úpravách (jako je moření) je však potřeba tento proces podpořit okysličujícím přípravkem. Pasivace se prování pomocí pasivačního roztoku, gelu nebo pasty. Pasivační lázka je nejčastěji kyseina dusičná. Při této povrchové úpravě nedochází k úbytku materiálu, tak jako je tomu u moření.